když v sednici ti síťovinou
se řine světlo měsíční
jak horský potok v pohostinnou
sluj stínů, kde se sladce sní,
snad vzpomeneš těch koutů v lese,
kde bloudíval jsi slastí chvil;
tvůj pelech v zeleň oblékne se,
v mech s lunou jsi se položil;
snad vzpomeneš si na lesk sálů,
na panská lože, vodojem:
tvůj pelech přes to získá chválu,
a neměnil bys s bohatcem;
snad vzpomeneš těch zimních stohů,
kam zalezou si žebráci:
tvůj pelech s pavučinou v rohu
výčitkou v snách se navrací.