Mašírovali jsme na pláni za Dorožmou,
rechts um, links um a gradaus, kehrt euch a kniet.
Šírá uherská rovino, k ňadrům si hlavu slož mou,
v pustou mysl mi zaveď letní svůj, pokojný svit!
Mašírovali jsme v lomozu komand a křiků
rechts um, links um a gradaus, nieder – auf.
Jak píseň míru vlála křídla větrníků.
„Hlavních částí kvéru jest osm: první je lauf...“
„Hlavy vzhůru!“ Hlava se nemůže udržeti.
Zadupáváme trávu těžkou obuví.
Zadupáváme srdce jako nezbedné děti.
Z jasných hlasů světa ni jeden nemluví...
Mašírovali jsme, dlouhé zdálo se ráno.
Rozmačkanému ovoci můj svět se podobal.
Náhle pod nohama tak měkce měli jsme stláno.
Prudce žebříček kvetoucí zavoněl, zavolal.
Zavětřil jsem jak jelen, zapomněl jsem, kde jsem.
Starým úsměvem vzplála zpupná hlava má.
Kráčel jsem jak vítěz jedním krásným lesem.
Volnou půdu domácí hladil jsem nohama.