Zde tyto ruce něžné,
ty že jsou loupežnice?
A toto srdce sněžné,
to že je vrah?
Nořím se v tyto zraky,
hledám v nich lež a šalbu:
jen něhu pod oblaky
vidím v nich plout.
Něhou a smutkem kvete
ten ušlechtilý štěp zde,
pod kterým žal mi hněte
přetrpký chléb,
pod kterým krev mi teče
z nejstrašlivější rány;
oloupen o vše, kleče
o konec lkám.