Balvan v sobě nosím
z mramoru a spěže,
na prsou mi leží,
do srdce mne řeže.
Podobu má sladkou,
tíhu nejhroznější;
snad již nenáležím
mezi lidi zdejší.
S balvanem tím v prsou
těžko, těžko žíti;
s podobou tou sladkou
chce se odejíti.
Cookies on Poetry Cove
We use cookies to remember your language preference and — only with your consent — to learn how Poetry Cove is used. You can change your mind any time.
LIV Balvan v sobě nosím · Stanislav Kostka Neumann · Poetry Cove