Mám verše rád, však tebe radši
a nejradš když je spolu čtem;
vždyť každá sloka stokrát sladší,
když zakončíš ji polibkem.
A když tak čteš, jsi portrét Musy
té mé, již mám já tolik rád:
do moderní je spjata bluzy
a nestydí se plakat, smát...
A jedním rytmem slyším zníti
koketní hlásek v proudu slok,
a druhým, zřím se cudně chvíti
tvou hruď –, a cítím teplý bok
v tom přitulení těla k tělu...
Chceš, čaje nalejem si číš! –
Můj bože, co je vůně, pelu
v mém pokojíku, když tu dlíš! –