ó lidé pracující,
ó dřevorubci v lese starostí,
kdo zná z vás ještě vzácnou chvilku znící
stříbrnou hudbou tiché radosti,
tu, která rozbřeskne se náhle,
žes trochu štěstí právě měl:
křídlovka v polích hrála táhle,
když večerem jsi s milou šel,
nebo ti peníz přišel znenadání,
bys mohl ukojiti sen,
nebo jsi dostal malé zaměstnání,
když už jsi nezřel, kudy z bídy ven,
což vím, proč ještě radost nečekaná
chudáku může spadnout do klína,
že v teplé závětří se vtiskne bytost štvaná,
a život veselá je krajina.
na týden, měsíc nebo na hodinu?
náhodě děkuj, mlč; jde lesem starostí,
tisíců nenajde v jich tvrdém stínu.
tisíce neznají už chvilku radosti.