„U zlatého bajonetu“
černá krčma má se k světu,
Fandu, Kačku, Irmu, Grétu
hostívá;
každému tu každý tyká,
dým se valí, lampa bliká,
skuhrá, skučí harmonika
bláznivá.
Piva, bordó-punče, kávy,
čaje, malinové šťávy,
ledacos tu lidé stráví
v povyku.
Někdo kleje, někdo zpívá,
jeden chrápe, druhý zívá,
Irma směje se jak divá
ze zvyku.
Mlčí tu jen civilisté.
Pánem je tu, to je jisté,
dvojí sukno, šmarjakriste,
chlapíci!
Nejvíce kol sebe má jich
Fanda, co se koupe v čajích
a je v pátém, achich, achich,
měsíci.
Tváře hoří. Hrom do spolku!
Budeš kluka mít či holku?
harmonika vrže polku
do hluku.
Fanda pije přenadějně:
kluk či holka – budou stejně
vlasti sloužit neochvějně
u pluku!