pomalu, den ze dne a rok po roce,
kolem se rozlila, okeán ovoce.
kamkoli pohlédnu, vlní se přede mnou,
všude je se mnou s vůní i hudbou svou.
kolem mne moře je, moře kolkolem,
já na něm houpám se horkým ostrovem.
houpám se na něm korábem opilým,
z něho můj cíl a snění mého dým,
z něho má slast a šťastných vteřin cval,
z něho můj smutek a dlouhý, dlouhý žal.
houpám se na něm, nad nocí hlubiny,
nevěda dne svého ani hodiny,
opuštěn střízlivým kormidelníkem,
s poslední touhou a závěrečným snem:
nebýt jím vyvržen na pusté pobřeží,
kde ani vraku se dobře neleží;
ustlat si k spánku pod jeho hladinou,
splynouti navždy s jeho hlubinou.