kdybys teď denně poklekal
třeba jen před postelí,
kdyby ses v jámě víry jal
prositi boha, by ti dal
dočkat se – pastvy včelí;
kdyby tě srdce zmatené
pudilo z karet hádat
a odpovědi náhodné
na kdy a jak a ano – ne
z papíru jejich skládat;
či kdybys ruce ke hvězdám
titansky směle zvedal
a zapřísahal osud sám,
by pozřít nedal světlo tmám
a zahynouti nedal, –
jak dítě byl bys, ne jak chlap,
jenž skalou stojí v bouři
a usmívá se, hrom ho zab’,
že slyší téci úlů slap
na troskách, z nichž se kouří.