Hle, dárce stínu velmi shovívavý.
A nadevšecko milující děti,
jimž úrodu svých měkce oblých snětí
pro hru i zdobu střásá s mocné hlavy.
Má kypící a houževnaté zdraví,
a selsky rozložen, se nechce chvěti;
byť nemohl i prudce zavoněti,
cos hlubokého jeho červen praví.
Když po západu vlažné ticho voní
a vlažným vzduchem slzy štěstí kanou
v kraj milostný, jenž cikádami zvoní,
kdes v aleji či v sadě, kde se stmělo,
tak jeho květy bílé náhle vzplanou,
že dívku čekáš, jež ti nese tělo.