na poloninách kvetou enciány,
to po zákonu slepé přírody,
a lidské květy jsou tu ušlapány,
to po zákonu lidském.
hvozd zkrásněl na horách, a plavuň s jedlí
jsou stejně syty v řádu pralesním.
po řádu lidském v selech na smrt zbledlí
jsou navždy vyděděni.
ve hloubkách divočiny země zpívá
o strašné kráse svého života.
a v chatách se smrtí hlad hovořívá
o bídě člověčenství.
umřela dávná lidská pospolitost,
dozněla píseň lidské svobody.
v přírodě trvá krása, řád a sytost,
řád lidský roztál v pánech.
v karpatech hořců zvonce hoří modře
a v rajských lukách kvete upolín.
i to snad jednou dohola tu odře
hlad chudých – žravost pánů.
je horší dravce v horách panská pýcha,
antropofága horší lačný bohatec.
ze sopek živých méně zkázy dýchá.
přísahej věčné záští.