karpatské hvozdy, polonin lid, strašlivá krása, strašlivější bída, tragický dvojzpěv, tvrdý šerosvit, z ježíše cos i z věčného žida –
ta země legendou v nás utkvěla, střežena drakem, bez dlaně anděla. neznáma světu, kvetla básníkům svým pěnišníkem a enciány,
byla jen revír, dobrotivý k snům, mozoly, krví živila pány, tušila orla osudového nad křížem boržavy, štítem rivného.
zlý jako jahve, kočovníků bůh z větru a bouře, z rozkladu pýchy je osud dnů, jež zapřely svůj dluh a nad člověkem navršily hříchy,
z obžerství mocí a mamonem i robě vraždíce pod krovem. ten zralý osud, orel hladový, už hore krouží nad poloninami
a s kukuřicí nese poselství: už nejste nejmenší a nejste sami. však bolest, zrada, zoufalství a smrt na tise stojí stráž v jedenáct a čtvrt.
do hladných včera chat se plíží dějiny, a země neznámá se stává slavnou, ta drahá země, slyšíš, znáš ty hodiny s krvavou rukou slávy, neúnavnou?
už ukrajina – rázem – bez hádky, budoucí hvězdy kus – konec pohádky. budoucí hvězdy kus – chaos dozraje, v souhvězdí lidstva svobodná se včlení.
my věděli, jak ukrajinská je, ta drahá země našeho snění. však přečkat krev a bolest porodu, poslední vzteky pěny národů.
karpatské hvozdy, polonin lid, legenda v skutečnost se mění skrytou, tragičtější a tvrdší šerosvit zahájí epochu pracovitou.
z huculských hor se díváš v snách. dočkáš se štěstí na poloninách?
Cookies on Poetry Cove