tvrdá a chmurná
vyrostla z kamení,
ze slunce vzpurná,
z noci v tmách mámení.
dřevěná školo,
rci nám, kdo rozdrtí
to naše kolo
černých běd se smrtí.
dřevěná cerkvi,
vydej hlas nad palouk,
vždyť i ten štěrk ví,
jak nás tu život stlouk’.
z hor teče voda
a ze skal kamení,
škoda, ach škoda,
že v chléb se nemění.
škoda, že bývá
i člověk kámen jen.
ty noci tklivá:
kámen byl zavražděn.
sype se skála,
ubíhá bystřina.
tvrdá jak stála,
stojí zas dědina.