Z řečiště Širakawy vyzvedli mě,
omletý, šedý balvan, jeden z mnoha.
Skrznaskrz prostý jsem a žádná vloha
mně dána nebyla, jsem v létě v zimě
tak šedý, hrubý, neumělé břímě,
pod kterým klesá sloužícího noha,
když uctivě jak domácího boha
na toko ze zahrady přenáší mě.
Zde stojím teď, a radost ze mne mají,
o kráse mé si dlouze vykládají
a řeknou, že jsem peněz mnoho stál.
Jak hluboko však do přírody zřeli,
než prostinkou mou krásu uviděli!
A kdo jak oni zemi miloval!