Jsi jak propast mlčelivá,
do níž nelze sestoupit.
Zdáš se klidna být jak oblak,
ale mně jsi vzala klid.
Na tobě že není viny,
to až příliš dobře vím.
Ale jen ty můžeš vyřknout
ortel nad mým blouzněním.
K svobodě jsme narozeni,
béřem-li si prostě ji.
Mlčíš-li, vždyť můžeš mluvit,
slovem nebo kratčeji.
Pouhým slovem, pouhým gestem,
jediným jen pohledem,
chceš-li, můžeš zahnati mě;
na vše připraven již jsem.
A tak prosím jako školák:
V duchu směješ-li se mi,
vysměj se mi tváří ve tvář
zvonícími perlemi.
A tak prosím jako školák:
Obtěžuji-li tě jen,
až ti přinesu zas verše,
zmačkej, zahoď papír ten.
A tak prosím jako školák:
Jsou-li trochu milé ti,
jako teplý větřík, který
v vzkvetlý stromek zaletí,
tož mě pohlaď aspoň jedním,
aspoň jedním pohledem...
Vyřkni ortel, mlčelivá!
Na vše připraven již jsem.