Jen trochu toho posledního žáru
a trochu těch posledních blesků!
To zlomeným liniím svadlých tvarů
dá půvab matného lesku.
Ale trochu té něhy, která ti zbyla
pod prázdnými úsměvy tanečnice,
by sentimentálnost tichá se lila
tou nocí k ránu, kdy hasnou svíce.
To bude pak píseň o našem konci,
o smutné radosti dvou vyzáblých dětí.
Na poplach netrhnem puklými zvonci,
do noci, do ticha budem’ se chvěti...