Jen minut několik to dneska bylo,
jen letmo sešli jsme se na chvíli,
a přece tolik něhy zazářilo
z Tvé bytosti ve stesk můj zavilý.
Já odcházel pln hlubokého lesku
a všemu věřit byl jsem ochoten...
Nezhojitelnou ránu svého stesku
jsem květy naplnil jak jarní den.