Úsměv svých zoubků jsi mi darovala,
úsměv tvých zoubků stále se mnou teď.
Ať cokoliv s tvým obrázkem si říkám,
ten sladký úsměv – tvoje odpověď.
Na radost, vděčnost, na touhu i žal můj
mně stejně svitne, stejně odvětí –
a bude jednou k zešílení stejný,
až vzdušný zámek můj se rozletí.
Zaň však i za ta příští svoje muka
jak jaru strom chci květem děkovat.
Zač stál by život, kdyby pro žal příští
to nejkrásnější bál se míti rád.