venku je bílo, v pokoji teplo,
ale nic nám tu nekvete,
jen do vázy tvé srdce seplo
několik borových větviček.
a naše přátelství tu hladí
růženec nezhojených ran;
zdá se, že nějaká harfa ladí
své struny k písni o štěstí,
třebaže v každé chvíli klidné
je kout, kde vrčí pes,
a po každé tvé věci vlídné
sahá běs.