Mystikové, metafyzikové,
zlí a dobří filosofové,
v pěkných řadách táhnou vaši snové,
myšlenky jak pluky hotové:
génij lidstva zajisté má radost,
přehlíží-li věčnou vaši mladost.
Ale smysl všeho, co se v lebce
vaší líhne z těžkých porodů,
v našich lesích, zdá se mi, že šepce
srdce mé mi za všelikých dnů,
kdy mé žaly překonává radost
a jho roků věčná moje mladost.
A vy, kněží zlých i dobrých bohů,
sobě víc než bohům věřící,
máte pravdu, zdržujíce nohu
příliš směle světem běžící.
Člověk ztrácí ze života radost,
nevěří-li v bohů věčnou mladost.
Také to však pochopil jsem jednou
v krásném žlebu drsně vonícím:
Hnědé dryády si kol mne sednou,
v houštinách když na pařezu sním.
K obrazu být božímu, též radost.
Proto chci mít fauna věčnou mladost.