V dálku se zavrtáváme bzučíce po boku dobyvatelských tratí, shlížíme na kolejnice, jež blesky železných hlatí
vrhají do kraje, rozpalujíce se, když vlaky míjí a všechno se třese jich těžkým letem a rachotem, to hadi jsou temní, potměšilí,
ke pražcům očazeným přibití, ze štěrku rádi by se vymrštili a, v trávě náspů ukryti, za krvežíznivým jakýmsi snem
se odplazili někam ke kovovým podzemním řekám; jich paralelní zotročení, jež našeho hroznější jest,
jim naplňuje noční snění jak spící ohaře čekaný lov řevem a během a zoufalstvím gest, hromy a lomozy katastrof.
Shlížíme na ně měsíce, léta, než prasknou hněvem či bolestí, lhostejny k jejich nevědomosti, s níž dobývají světa,
a nasloucháme ze zvyku šíleným rytmům rychlíků i těžkopádnému lomozu členěných nákladních soumarů,
již nemají citu, ni rozmaru, a v intervalech provozu již vyhlížíme z daleka jich lokomotiv oblaka
černá a šedá a bílá. Tisíce vlaků jsme spatřily, tisíce vlaků spatříme, nás lidé s tratěmi sbratřili,
aniž se my však bratříme s čímkoli v duši své cizí, ať stojí to či mizí; míjejí mimo nás miliony
krásných i ohyzdných tváří, slýcháme jásoty, slýcháme stony, slýcháme pocely, smíchy a křiky, vídáme bláznivé kapesníky
veslovat sluneční září; míjejí mimo nás hromady zboží, železa, prken, uhlí a koží, obilí, dobytek, stroje,
míjejí lidé, míjejí věci, nahoru, dolů vidíme téci za tajným osudem tajemné roje bohatství světa odkryté,
bohatství živé a movité, a jeho pány arijské, semitské na plyši dvorních a salonních vlaků, i jeho otroky evropské, africké,
kramáře, dělníky, vojska a zřízence v útrobách uhánějících draků, jichž dunící, řinčící pletence soptíce sunou se jako bouře
a zanechávají oblaka kouře černá a šedá a bílá.
Cookies on Poetry Cove