Útroby tvoje jsem prolezl mlád, teď páchneš mi z dáli,
prokletá, třikrát prokletá, na kultury trůně!
V klíně Evropy vyžilé tvé tělo líné se válí
s moru zárodky v těžkém šestinedělky lůně...
Eh, zhnusená! Však ještě je Vůle, která má svaly!
A ještě mozky jsou, které svěží dýchají vůně!
A tvoje modly, jež sankcí tě klíží – byť stokrát víc plály –
i tvoje modly sřítí se jednou v minula hladové tůně.
Eh, zhnusená! Děti nemanželské ti splodím,
upíry bez boha, vzteklé, na zpupnou šíji ti hodím,
by bahno tvé krve ssáli neúprosní a silní,
by bohové sami, tvých model zažehli chrámy,
by s polnicí pomsty vnikli ve hrady, kde buržoa smilní,
a erby Volnosti vetkli na krby a lišty a trámy.