Když o pěti ráno vyskočím
v studené temno jitra,
vodotrysk něžné radosti
zpívá mi v bazénu nitra.
Když ráno pak vcházíš do dveří,
v každičkém nervu to cítím,
sedím však jako byrokrat
nad hromobitím.
A když pak stojím před tebou,
nic nedovedu ti říci:
pro tebe slova jsou chudá a hrubá,
má kněžno bledolící.
Mám strach, že přelud rozbiji,
když hlasitěji jen hlesnu...
A myslím, že brzy auto mě přejede,
protože chodím jak ve snu.