Skip to content
1875–1947

II Jsme jako stádo někdy, nevím čeho,

Stanislav Kostka Neumann

Jsme jako stádo někdy, nevím čeho, jen to vím, že nás opatrně pěstí pro maso, tuk či vlnu; ode všeho snad potřebují trochu k svému štěstí.

Tak opatrně drží nás, že kdosi již liboval si, jak jsme nasyceni. Nu, to je pravda: nechodíme bosi a o pár drobtů nikdy nouze není.

Na svobodu se zapomnělo rádo, řeč patetická pro útěchu teče... Jsme zkrátka vzorné, bohabojné stádo a rentuje se každá o nás péče.

Psů smečka dobrácká nás hlídá věrně. Když nízko žlab, je dobrá také služba, tvor pozitivní nezří pak nic černě a sloužit, sloužit stálá jeho tužba.

Psů smečka běhá, před hloupostí chrání a vlky nenasytné z cesty plaší... Tu zejména jsme dobře obstaráni: Ti psi jsou z nás a krev jsou krve naší.

Cookies on Poetry Cove

We use cookies to remember your language preference and — only with your consent — to learn how Poetry Cove is used. You can change your mind any time.