Na bílém oři s vlající hřívou juný ten atlét jak pádí!
Jako dvé pochodní zornice jeho metají plameny hrdé,
krvavý prapor vysokou žerď svou zapustil do pěsti tvrdé,
a kopyt veselá hudba jej provází přes vrchol i pláň. Hurá, Mládí!
Přes modly lotrů a blbečků božské karikatury,
přes mezníky střežených hranic a zákonů plesnivé valy!
Co na tom, že modly jsou ze zlata a bozi se spojili s králi!
Že o život tisíců šlo pro ty mezníky! Že tyrana čelo zná chmury!
Těch krajin netknutých stopou, kde teprve svítá!
Těch orgií vůní a barev, té země, jež z pokladů slita!
Oh, za těmi slunci, pod nimiž nové světy se ladí! –
Dni zanesené blátem obzory své bezútěšně kalí...
Jsou duše umdlené, jež toužebně hledí v dáli.
Jsou močály, jsou tmy...
Leč pochodně jen sem! Hurá, Mládí!