Vítr duje do smrků a dubů,
hučí dlouhý Plaz;
deště míjí, stera chladných zubů
zatínají v sráz.
Ale ptáci přece zvoní všude
s větrem o závod,
silná láska jejich bystře hude
jaru doprovod.
S myslí tesknou do lesů jsem vyšel
cestou necestou,
abych větru divou píseň slyšel,
znavil hořkost svou.
Ale ptáci nezmatení sudbou
jali podivně
srdce, jež teď čeká, až se s hudbou
láska vrátí v ně.