Zlatisté listí javorů a líp
ve trávě chudé v honu jest a letu,
kde dříve páchlo rondeau pestrých květů,
keř růže listy načernalé schlíp’.
A poblíž v trávě plály čistou bělí
mladičké houby v svěží skupině,
jak slední zdobou přírodě než usne,
jak vzdorovat by poutům zimy chtěly. –
Teď dozrály a tíhnou ke špíně
té trávy blátivé a jsou tak hnusné...
Ó, mládí mívá v atmosféře dusné
vždy čelo čisté, hrdé, vzdorovité,
a v stáří pak?... Snad prachem doby kryté
a ponížené ve hrob půjde líp!