Ze srdce věrného světlu a pravdě
– konkrétních zas a žádoucích znova –
těžce dnes, těžce se dere píseň,
z níž by nám zvonila pokojná slova,
když lež se vrací a usedá na trůn
nestoudná, prodajná, s katovskou žízní, –
kde vzíti odvahu, čas a notu
k lahodným zpěvům uprostřed trýzní.
Jen srdce tvrdé a samolibé
z panského rokoka rozmary pije.
Uprostřed rozlomeného věku
hořká je lidská melodie.
I když tě rozum s úsměvem vodí
vzhůru, bys viděl k smyslu a cíli,
pohana věku, obětí muka
hluboký nůž do tě zarazily.