Noc je a v luceren žluti
ulice leskne se vlhkem,
zdlouhavé krůpěje tíhnou –
na vlažný kámen. –
V mých strunách horečka drnká
falešně tragickou píseň;
zda z vln těch zachráníme aspoň
ubohou duši?!
Maso je skleslé, je skleslé,
nervy jsou skleslé, jsou skleslé,
horečka drnká v mých strunách,
duše je skleslá.
Podivně tesklivý pocit
vlastních a dědičných hříchů
padá a doléhá těžce
k tělu i duši.
Noc je a v luceren žluti
ulice leskne se vlhkem,
zdlouhavé krůpěje tíhnou
na vlažný kámen.
A tak si připadám náhle:
starý a vyžilý světák
uprostřed opilých holek
v kavárně noční. –