tělíčko nahé s domečkem,
dojde, nedojde se svým snem
z pěšiny k trávě?
domácím pánem zval je strýc,
jenž básník byl a neměl nic,
než verše v hlavě.
ale ten tichý tvoreček
sám si postavil domeček,
pro sebe staví
to svoje bydlo, ten svůj stan,
by neměl vrata dokořán,
když svět jde žravý.
a při tom je tak nevinný,
když přes cesty a pěšiny
nespěchá v sadě:
nezná boty, tu strašnou věc,
v níž vězí slepý šílenec,
za ziskem pádě.
tělíčko nahé s domečkem,
dojde, nedojde se svým snem
v zeleň, jež chrání?
zda nebude tu zítra zas,
kaluž hnijící, němý žas,
že rozšlapali hodokvas
a milování?