Makedonsko kafene.
Pod roztaženým vějířem vrby
za stolkem v zeleném stínu
polykám k zmrzlině vzduchu
z malého koflíku kávu.
Poslední květnový den
a krásné ráno
marně mi hladí smutek
hebkými konečky prstů.
Moslimové.
Bulharští vojnici.
Holčička s nabarvenými vlásky,
i ručky má nabarveny,
chtěl bych je ve vousech míti,
rezavé, buclaté ručky.
Byla by to hezká, zbytečná věc.
Běloučký minaret
v mysli mi utkvívá lahodným slovem.
Oslíci se sedly
přátelské vzkazy mi přinášejí.
Ale já bezděčně
přijímám každý ten dar
jak žebrák, jenž nastavil dlaň:
dostane peníz,
nepodívá se,
zastrčí do kapsy.
Až jindy je spočítá.