Ve vlažném kraji, kde vzduch má příchuť rozkvetlých zahrad hospitalů, a kde v nocích selenových
mdle vydychují vegetace nezrozených barev, ve vlažném kraji pramení v puberty nejistotách.
V křehkých skalách sbírá své vody. Jsou květy sněhových kalichů – a oplozeny se lámou;
jsou neposkvrněné zeleně – a žloutnou pod žárem slunce. A pramen pomalu, a pramen závratně rychle někdy
slzami večerů sentimentálních, slzami výbuchů prvých roste a roste a řítí se nejistým šeřením duše,
jež neví, má-li snad vzdorovat či pokorně bleskům se vzdáti. On, pupence ňader, jež dmou se při doteku horkých retů!
A hlavy rozpálené při splynutích nevyčerpatelných! Z miniových obzorů touhy hle, bledá Astarta vstává
a bílou intensitu rozkoše rozlévá nocí lásky a žhavé krůpěje kanou do srdcí, do duší a pálí,
pálí a pálí... A proud roste, roste slzami spasmické muky, roste, roste
slzami zápasů divých. Milenče! je třeba býti psa lísavějším a devotně Madonnu ždáti;
je třeba býti lstivějším kočky, než na bílé hrdlo se vrhneš! Hle! pod dotekem objetí tvého uvadly květy jara a panenství
a Satan velí, kde Bůh byl dřív pánem. – Buď požehnán, proude sladkého moku, v němž znova křtí se pro království JEHO!
Řítíš se veliký, šumivý, syčící s vodopády vášně, řítíš se dušemi
vždy jiný a přece týž, instinkty člověka s tebou – – – Moře! Moře moří a vášní!
U tvých pramenů jsme sedali a nejlepší své písně ti zpívali. Moře! Moře moří a vášní!
Na tvých hladinách veslujeme, a v hloubkách tvých hledáme perly, v tvých vlnách koupáme duši svou a ústy zanícenými
promlouváme pohádku o Anadyomeně, tvé pěny vůni nesouce v život. Moře! Moře moří a vášní!
Uprostřed z hlubin palác ční, okna mu žárem pochodní zardělá planou, a kolem vlny se řítí a dmou
divokou, vášnivou, syčící hrou, až krůpěje po stěnách kanou... Uprostřed bílý palác ční, vysoko mávejme pochodní
rudou. Pochodní hříchu, vášně a síly, pochodní instinktů, jež od věků byly, pochodní radosti lidské...
Chcem na nebi na zemi plameny, chcem květy, jež vůní jsou zmámeny, a ženy, jež očima svítí; chcem horkou krví se opojit
a ve svém paláci smát se a snít, chcem veliký požár žití!
Cookies on Poetry Cove