Básníku šťastný! Z barev, jasů a tónů,
z těžké drapérie verše vůněmi bohatého
perla morálky zbyla vám pro blažený život! –
Ale nač bych vyprávěl vám s akcentem vyzývavým,
jak mně to bylo k smíchu?!
Vám, jenž jste stanul na bílých cestách,
kudy prý nejblíže od lidí k bohům
a do čítanek školních!
Vám, jehož zahrad růměné plody
uzrály pro zlaté mísy k hostině buržoů klidných!
Vždyť k úsměvu soustrastnému byla by vám
vzteklá apostrofa mého záští.
Bravo, básníku!
Proč byste nevyčkal
před trůnem štěstí svého
s úsměvem prozíravých
posledku dnů mých –
až se povleku blátem ulice, vyzáblý dekadent,
s hovorem cynika a s tváří naduřelou,
alkoholu důvěrný přítelíček...
až se povleku v nejposlednější krčmu!
Bravo, básníku,
před trůnem štěstí svého!