smuteční pochod plačtivých plechů,
bubnových slzí, plechových vzdechů
vyloup’ se z pupence předměstí.
těžko se umírá, milujeme-li,
já jsem tě líbal ještě v neděli,
nedojde mrtvý k rozcestí.
lidé jdou na sucho nebo plačky,
chopina ječí tu naříkačky,
pak polku si dají v hospodě.
studený spáč chce pouze spáti.
zahráli, pohřbili, mohou se smáti,
neujde nikdo té nehodě.
za hudbou pop je také z plechu,
za popem věnce pro útěchu,
na mrtvém umírá kytička.
byl mlád jste ještě, ztichlý strýčku,
zlomili pro vás voskovou svíčku,
nese ji bílá družička.
kobrtá vůz s vámi na dláždění,
hle, příležitost k zatančení
naskýtá se vám naposled.
smekají lidé, zevlují domy,
s pěšinkou lesklou vzpomněl si commis,
jak jste to táhli pro zlý květ.
pro jeden květ a jednu lásku.
co všecko dáme marně v sázku,
než mrtvý bude odložen!
nevěsta zapláče. nu, a pak jedem’.
pod řípem nebo pod ještědem
rozkvete nový sen.