Než koturny své sedřeme až k zemi
a bosky loukou rozběhneme se,
než srdce prodere se iluzemi
a mozek bělmo pověr setřese,
než před skutečností se rdíme němi
za bludů proud, jenž mládí odnese,
než v dobrém projdeme se věky všemi,
před stromy zatoužíme po lese,
než konečně se lásce naučíme
a víme, že se nikdy nesmíříme
s tím, co až za hrob volá nenávist, –
je večer zde, a den se nenavrátí.
Starými bludy mláď si chvíli krátí.
A nade vším se chechtá dějin svist.