tak chtěl bych všecko vzpomínání,
tak chtěl bych lásku svou celou
proměnit denně v maličké psaní,
v písničku něžnou a vřelou.
abych ti denně děl, tobě i sobě,
tanečkem křehkého slova,
že v smutné chudobě, zemi i době
milenka jsi básníkova.
leč denně znaven šedivou prací,
ubodán sterem tísní,
s jménem tvým usnu jen – v mlhách se ztrácí
počátek, konec mých písní.