Den lásky rozestřel svůj zlatý chvost,
šla do sklepení zemřít minulost,
je první máj,
hrdličku slyší ve svém srdci ženy,
o jaru zpívá básník roztoužený
podivnou báj...
Leč z hlubin rozumu i z hlubin měst
a z křižovatek, dvorců, smutných cest
zní jiný zpěv,
zpěv třídní radosti a víry nové,
odvážných davů kroky ocelové
a třídní hněv.
Vpřed hleďme, kujme zbraň a stavme stráž,
buď z ocele i celý život náš,
i z lásky buď.
My povstali jsme, proletáři černí,
a revoluci zůstaneme věrni,
dvůr, dílna, huť.
To však jsou červánky. A v příští den
my zaměníme přípravy a sen
za rýč a nůž,
až stejná bída stejné raby spojí
a dělník s rolníkem se zdvihne k boji
jak jeden muž.