Podobno jsouc slavné slunečnici
slunce z lesa kývlo na silnici,
pozdvihujíc vážně zlatý disk.
Špalír třešní ještě více zbělel,
člověk dnů svých promarněných želel,
v jitřním chladu do zad hřálo nás.
Dělníci jdou na vlak, ranní ptáci,
kteří den svůj rychle zase ztrácí
v továrnách, jež vykořisťují.
Modré konvičky se smutně blyští,
že je těžko zmizet v propadlišti,
když se venku nítí sladký den.
Ale v město vlaky vychrleni
neseme vám, městem zotročení,
z luk a lesů jasné poselství
o světě, jenž marnotratně dává
věci slavnější než města sláva,
zdraví, milost, pokoj, tisíc vnad.
Zato v městské ulici a dílně
revoluci vstřebáváme pilně,
pro venkovskou půdu semena.
Krásný je náš úděl, velkou touha
život, který pokračuje zdlouha,
v práci mezi květy proměnit.