SUVERÉNE mých nocí,
bože-netvore, králi mých visí,
POHLAVÍ nesmířitelné,
vím jak marně ti házím svá prokletí ve tvář!
Zatím co těla luzy devotně se ti koří,
znavenou vůlí tě rdousím v propastech nitra,
s horkými vášní rety marně zápasím s tebou,
tvůj otrok juž přespříliš podlý. –
Hle, masku blažené lásky serval jsem s tváře!
Zoufale zlomil posy sladkého troubadoura!
Umučen ubohým vzdorem, neschopen radosti v tobě,
s rozpálenými údy vleku se, nevěda kam...