Suveréne mých nocí,
bože netvore, králi mých vizí,
pohlaví nesmířitelné,
vím, jak marně ti házím svá prokletí ve tvář!
Zatímco těla luzy devótně se ti koří,
znavenou vůlí tě rdousím v propastech nitra,
s horkými vášní rety marně zápasím s tebou,
tvůj otrok již přespříliš podlý.
Hle, masku blažené lásky serval jsem s tváře!
Zoufale zlomil pózy sladkého trubadúra!
Umučen ubohým vzdorem, neschopen radosti v tobě,
s rozpálenými údy vleku se, nevěda kam...