Již měsíc bílé noci vyšel v sad,
kde s větví vzkvetlých třešní sníh se řine.
Pod verandou z dvou dýmek kouř se vine.
S princeznou noční zde se milovat
chce mladý samuraj. Sladkých vnad,
jež brokát skrývá, z něhož vůně plyne,
však ještě nezlíbal. Svit luny line
se marně na šat spjatý. Vane chlad
z Cukaki, která dnes je zamyšlena.
„Smíš na ni hledět, neprohlédneš však,“
dí vyčítavě. Usmála se žena.
V číš netknutou tu vločka s třešně slétla.
„Hle, pobízí nás!“ S líčka střásla mrak.
„Tož pijme!“ řekla. Tělo s tělem spletla.