chvíle opovržení,
chvíle úzkosti a strachu,
jizvy přelidského cítění
na latentním nachu,
z něhož víra plamenem
stále znova tryská,
pravda se svým zákonem
vzdálená i blízká.
křeče strašné epochy
musí býti strašné.
brání se jen rozsochy
třídy samopašné.
chvíle zármutku a soucitu
s umírajícími plaše.
chvíle hněvu zamčeného v ulitu:
praskne jako domýšlivost vaše.
nade vším však znova zas
klid těch, kteří vědí.
pokosíme budoucnosti klas
bez bázně a nápovědí.