na pozemskost polož hlavu
po starosti vezdejší,
píseň splavu
po špičkách ti zkonejší
oheň vší.
jako na podušku z peří
bylinami postlanou,
když se šeří,
polož na ni s důvěrou
hlavu svou.
i když zdá se tvrdá jindy,
vykoupáš se ve vůni,
šumí lindy
nad lekníny při tůni
v modrém dni.
i když zdá se rozervána,
jde s ní naše vítězství,
vzácná panna
zplodila nás k prvenství
v říši lví.
z vrchovaté pozemskosti
pij svůj den jak ze džbánu
při slavnosti,
hned se rozkroč po ránu
do lánů.
nikdo ti už nenalije
nikdy, cos tu nevypil,
neožije,
cos tu bludy v smutku chvil
promarnil.
i když ze dna piješ hoře,
bídu, hlad a yperit,
je nás moře:
chceme žít a černý lid
nasytit.
zpívá, skučí, šeptá, hučí,
zapomeneš na báje,
moře učí, kudy pěšky ze stáje
do ráje.