jak jsi krásná, země divá,
tvárná, živá, proměnlivá,
že jsi vznikla,
vydavši i strašnou sílu,
která rozmáchla se k dílu,
v temna vzkřikla.
ty i my jsme dlouho byli
pro krvavou kratochvíli
smečkám pudů;
už to víme, zápasíme,
my tě, země, oslavíme
žertvou bludů.
jak bys byla, země, hnusná,
beznadějnou krví dusná,
kdybys byla
stvořena rtem zlomyslným,
krvežíznivosti plným,
paskvil díla.
neměla by konce hrůza,
kterou seje zlatá luza
v lány práce...
naše však jsi, s tebou my tu
proměníme v ranním svitu
konstelace.