Skip to content
1875–1947

christos voskres

Stanislav Kostka Neumann

tak srdce s bídou po chatách se v zápas dalo marný předem. a jaro křehké na horách se krčí před sněhem a ledem.

políčka kvetou kamením, a ven se zdráhá zeleň píce. ten hluchoněmý nade vším jen pro popa má zřítelnice.

zní christos voskres z cerekví do tmy, jež vzlyká jako vdova. nečekej, z hor že odpoví hranatá čelist měkká slova.

jaro a vzkříšení je boj, kámen a led je rozdrtiti. uč se, jak zpívá včelí roj, když domova chce vydobýti.

ty ohně zanes do chat svých, by ohřály se děti hladné. koš paschy naplň u panských, a požehnání bude snadné.

než hořký hořec vynoří se na svah horké poloniny, ne postem – bojem zahoří, štěstí si vyrve z tvrdé hlíny.

Cookies on Poetry Cove

We use cookies to remember your language preference and — only with your consent — to learn how Poetry Cove is used. You can change your mind any time.
christos voskres · Stanislav Kostka Neumann · Poetry Cove