V nesvobod džungli jsme se narodili,
uličkou urážek nás honili,
žaláře všecky námi naplnili
a kde jen mohli, tam nás vraždili.
My věděli, co starý svět nám chystá
na strašné cestě k vysvobození:
nad námi plála rudá vlajka čistá,
to avantgardní lidské znamení.
Pak na Východě nový svět se zrodil
a pravdě leninské se zasvětil,
kontinent šestý slavně osvobodil
a pravdou stalinskou jej upevnil.
Tu vyrazila luza sebejistá
na naše kádry, naše vědění:
nad námi plála rudá vlajka čistá,
to avantgardní lidské znamení.
Svět celý roztančil se zběsilostí,
hořela města, lidé padali –
zmučená těla, rozlámané kosti –
i živé ještě zahrabávali.
Však přepočítali se; komunista
jim slavně zmařil plán i mámení.
Nad námi plála rudá vlajka čistá,
to avantgardní lidské znamení.
Tisíce zhynuly nám v rukou vrahů,
tisíce prošly peklem nacismu.
A přece vítězně jsme došli k prahu
nového světa, rozptýlili tmu.
Jsme svéprávní, jsme existence jistá.
A nepřemožitelné snažení.
Nad námi plane rudá vlajka čistá,
to avantgardní lidské znamení.
Pozor však! Na prahu jen vlasti pravé
stojíme; není dobojováno.
Jsou ještě všude temné síly dravé,
ostnatých drátů k cíli nastláno.
Jen tedy dál a všichni na svá místa!
Jen do práce a v boj, jenž nelení.
Dál nad námi plá rudá vlajka čistá,
to avantgardní lidské znamení.