Skip to content
1875–1947

černé pole

Stanislav Kostka Neumann

odkvetlo stéblo tonoucího, mrazivý vítr láme je. po poli mrtvých snů a klamů marně se plouží naděje.

obrací ve tmě mrtvá těla, marně se dívá do tváří. ztrnulá ústa nedýchají, vyhaslé oči nezáří.

jen ticho, hrozné ticho širé zavolá, zalká, zapláče. a z bezhvězdného nebe kane studená rosa na spáče.

vše mrtvo. jednoho jen třeba: ty mrtvé pohřbít. nemohu. to černé pole přeorati. jednoho třeba. nemohu.

Cookies on Poetry Cove

We use cookies to remember your language preference and — only with your consent — to learn how Poetry Cove is used. You can change your mind any time.
černé pole · Stanislav Kostka Neumann · Poetry Cove