venkove, lese, louko a zvěři,
kdo si to čistí, čechrá své peří
na vašich stezkách s vůní a snem?
člověk ten byvší znova se hýbá,
pohledem vděčným všecko tu líbá,
odložil smrt a vyrazil dnem.
v páchnoucím městě zelenáč chlastá,
metafysicky spanile žvastá,
zmatek svůj halí záhadou slov.
člověk však byvší prochází se tu,
zvrácenému se chichotá světu
a chce si počkat na čistý kov.
tam na výsluní řečníci buší
v ohebnou páteř, do planých duší,
tam na výsluní kraluje lež.
v závětří lesů na pravém slunci
člověk ten byvší chrání si unci
pravdy a cti, svou ozimní rež.
přezimující osetá pole
nahoře dole, nahoře dole
skrývají sklizeň pro sytý čas.
a byvší člověk přezimující,
lukami, lesem kobrtající,
budoucnost větří, nehluchý klas.