Miluji všecky věci, jejichž vztahy jsou prosté, miluji také lidi takové nejvíce. Jsou čistí a líbezní, i když vidím je posté, jsou z pralátky a chutnají jak zralé bukvice.
Jistotu má u nich člověk a bezpečen je s nimi jak v sednici venkovana, jenž zůstal zdráv jak rež. Netvoří kaleidoskopu se střípky barevnými, jenž po každém otočení dá jiné hvězdice lež.
Všechno je u nich pevné, jsou jako strom, jenž zrozen byl zemí a sluncem a zůstal taký, jak byl. Jich zločin je lov krahujcův, jich dobrý skutek je hrozen; všechno jest u nich řád, jenž zemi vyslovil.
Jejich je budoucnost. Jak vyprahlé dny na dešť svět čeká na jejich ctnost. Nebudou-li všickni stejně modrých očí, stejná upřímnost bude přec v jejich pohledu.
Nejmilejší jim bude pobyt na úbočí a v míru se vším. Láskou syna i otce bude jich poměr k přírodě, nebudou jejími povýšenými vrahy.
Úctou k svobodě bude jich k bližnímu poměr, nebudou hlásati člověka s člověkem boj. Život je drahé víno, jež chce býti pomalu pito a předem pokousáno, nežli se spolkne –
řeknou si jdouce do práce anebo k tanci, nenávidějíce lichvu a ziskuchtivost. Jak děti, jež na bobku u potoka sedí a hrsti krůpějí z dlaně na dlaň sypou,
tak milovat budou život, starší bratři živočichů a rostlin, věrní synové země. Přestanou hromaditi a počnou skutečně žíti,
pro zlatou minci nezradí lučního kvítí, vedeni střelkou svědomí svobodným stejně jako mužným půjdou krokem. Pokojný zákon vyplyne z jejich snažení,
nebudou otroky hysterického bažení, potokem smíchu se zasmějí plemeni hltavému. Žonglérům v cirku upřímně zatleskají,
žonglérům s pojmy a city opatrně se vyhnou jak moru a malomocenství, zdálky již volajíce: Hypochondři, imperialisté, estéti, kněží,
lichváři, spekulanti, žraloci, nechte si pro sebe na mozku mouchy, nechte si pro sebe zkažený žaludek, prohnanost, perverze, mystiku!
Vari nám z cesty! V slunci nám stojíte! Pro všechno na světě, proč nás tak nudíte, žrouti a tatrmani? Jediné kvetoucí třešně nelze vám uhasiti.
Jediné slzy usušiti vdově. Jak moudrá jsou vedle vás dětská žvatlání, stařenek pověra, žen koketní smíchy! Hrom udeř do vaší psýchy!
Cookies on Poetry Cove