Budeš-li v městě tom nad Sprévou,
prosím tě, nezapomeň,
že v krvince každé mám podobu tvou.
Vzpomeň si, vzpomeň.
Bude mi teskno. Nevíš jak.
Nevyléčí mne ni lesy.
Prosím tě, vzpomeň si, vzpomeň pak
Unter den Linden kdesi.
Vzpomínka tvá snad zavane
líbezným vánkem až ke mně,
horké mé čelo ovane
vůněmi kvetoucí země.
Na svého starého chlapce si,
prosím tě, Lidunko, vzpomeň,
za horami a za lesy,
prosím tě, nezapomeň!